Afrika
Afrika je třetím největším kontinentem. Má rozlohu 30 065 000 km², což představuje 20,3 % celkového povrchu souše na Zemi. Afrika má více než 960 miliónů obyvatel (2007), což je jedna osmina celkové populace Země.
Obsah[zobrazit] |
Africké geografické rekordy
- Počet států: 53
- Nejvyšší hora: Kilimandžáro 5 895 m či Uhuru (svoboda) v Tanzanii
- Nejdelší řeka: Nil (-Kagera) - 6 671 km
- Největší ostrov: Madagaskar - 586 690 km2
- Největší jezero: Viktoriino jezero - 69 485 km2
- Největší činná sopka: Kamerunská hora 4 095 m (Kamerun)
- Největší poloostrov: Somálský poloostrov - 850 000 km2
- Nejlidnatější stát: Nigérie - 126 635 626
- Největší stát: Súdán - 2 505 810 km2 (15. místo na světě)
Etymologie
Název kontinentu pochází od starých Římanů, kteří používali pro severní část kontinentu, zhruba odpovídající dnešnímu Tunisku, jméno Africa terra („země Aferů“). Slovo Afer může být arabského původu („afer“ = prach); může jít také o pojmenování kmene Afridi, který žil v severní Africe okolo Kartága; některé další teorie názvů jsou víceméně sporné :
- může být řeckého původu („aphrike“ = bez chladu)
- může jít o latinský původ („aprica“ = slunečná)
Poloha a rozloha
Afrika je třetí největší světadíl. Jeho převážná část leží na východní polokouli. Její pozoruhodně pravidelný obrys ohraničuje plochu o rozloze 30 319 069 km². Afrika má málo ostrovů (největší Madagaskar) a poloostrovů (největší Somálský poloostrov). Africké břehy omývá Atlantský a Indický oceán, mnoho moří např. Středozemní moře, které odděluje Afriku od Evropy a zálivy jako nápadný Guinejský záliv.
Povrch
Afrika převážně leží na africké litosférické desce a menší východní část na somálské litosférické desce. Povrch obou desek se výrazně liší, na africké desce jsou převážně tabule obklopené pánvemi a na pohyblivější somálské desce je povrch hornatý s množstvím sopek (s nejvyšším horským masívem sopkou Kilimandžáro). Hranice mezi deskami tvoří středoafrická příkopová propadlina a v ní jezera Malawi a Tanganika.
Nerostné suroviny
Afrika má bohaté zásoby nerostných surovin: zlata, fosfátů, uranových rud a diamantů a mnoho ještě neobjevených.
Vodstvo
1/3 povrchu Afriky jsou bezodtokové pánve. Nejdelší řeka je Nil, ale nejvodnatější a zároveň druhá nejdelší řeka je Kongo. Další velké řeky jsou Niger a Zambezi. Jsou zde i velká jezera, např. Viktoriino jezero (Ukerewe) a již zmíněné Malawi a Tanganika. Jsou zde koryta řek, které jsou po většinu roku vyschlé a až v období dešťů se zaplňují. Takovým korytům říkáme vádí.
Dějiny
Afrika je nejstarším obydleným územím na Zemi a všeobecně se má za to, že lidská rasa se vyvinula na území dnešního afrického kontinentu. Ve 20. stol. rodina Leakeyova objevila * pozůstatky opočlověka, který se zde vyvinul. První člověk na Zemi byl:
Australopithecus ( čti: australopitékus )
- před 3 miliony let
Paranthropus boisei
- před 2 miliony let
Člověk dělný
- před 1,5- 1,2 miliony let
Po dobu prehistorického věku neměla Afrika žádné národní státy (stejně jako ostatní státy světa té doby). Místo toho byla obydlena kmeny lovců a sběračů jako např. kmeny Khoi a San (dnes známými jako bušmeni). Kolem roku 3300 př.n.l. vzniká na severu Afriky říše Egypt. Ta existovala s proměnlivým vlivem na tehdejší civilizace až do roku 343 př.n.l. Ostatní větší civilizace zahrnují Etiopii, Núbijské království, království Sahelu (Ghana, Mali a Songhai) a Velké Zimbabwe. Ve 15. století do Afriky přišli evropští cestovatelé. Vyjednávání s některými místními kmenovými náčelníky Evropanům umožnilo zajmout a zotročit milióny Afričanů. Byli odvlečeni na práci do celého světa. Tento obchod je známý jako obchodování s otroky. Kupříkladu dnešní černošská populace v USA (afroameričani) je pozůstatkem oněch dob. Na konci 19. století evropské imperiální mocnosti obsadily většinu afrického kontinentu a vytvořily kolonie. Koloniální panství skončilo až s koncem 2. světové války, kdy všechny kolonie postupně získaly nezávislost. Značná část dnešních států v Africe má hranice pocházející ještě z období kolonialismu.
Cestovatelé
- v roce 1849 přešel poušť Kalahari a objevil jezero Ngami
- roku 1851 se s celou rodinou vydal na sever, dorazil k řece Chobe a po jejím toku pokračoval až k Zambezi. Byl to významný objev, neboť do té doby byl znám pouze dolní tok řeky, o niž panovala domněnka, že pramení v Mosambiku.
- se v letech 1853-1856 vydal na expedici, při níž podruhé dosáhl řeky Zambezi.Nejprve se vydal na západní pobřeží Afriky, odkud se vrátil a prozkoumal tok Zambezi až k ústí do Indického oceánu.
- objevil velkolepé vodopády, které nazval na počest britské královny Viktoriinými.
- v roce 1859 objevil jezero Malawi.
- roku 1866 odplul opět do Afriky z cílem objevit prameny Nilu. Vypravil se ze Zanzibaru na západ a o rok později objevil jezero Tanganika a Mweru.
- v roce 1868 dorazil k jezeru Bangweulu a zjistil, že z něho vytéká zdrojnice Konga. Tím objasnil otázku pramene tohoto veletoku. Skoro dva roky se zotavoval v Udžidži na břehu Tanganiky
- v roce 1871 se vydal na západ, objevil řeku Lualabu a správně stanovil, že patří do povodí Konga. V pokračování jejího průzkumu mu zabránili obchodníci s otroky.
Stal se tak prvním člověkem, který přešel Afriku v její jižní části (z Luandy v Angole do mosambického Quelimane).
Jiří Hanzelka s Miroslavem Zikmundem:
- v letech 1947–1950 podnikli cestu do Afriky a Jižní Ameriky. Celou tuto výpravu absolvovali společně ve voze značky Tatra. Z této cesty bylo rozhlasem odvysíláno přes 700 reportáží. Na této cestě udělali velké množství fotografií a natočili značné množství filmového materiálu, jehož dokumentární cena je značná.
- v letech 1958-1965 působil jako učitel na střední škole
- v roce 1965 založil ZOO Safari ve Dvoře Králové specializované na africkou zvířenu, kde byl až do roku 1984 ředitelem. Zoologickou zahradu sám zásoboval zvířaty, která odchytával na svých afrických expedicích
- v letech 1967-1976 sám zásoboval zoologickou zahradu zvířaty, která odchytával na svých afrických expedicích (téměř 2000 zvířat při 9 výpravách).
- Jeho knihy, soustředící se na Afriku, byly publikovány v sedmi jazycích. Kniha Safari pod Kilimandžárem pak získala v Lipsku v roce 1979 ocenění Zlatá kniha.
- roku 1869 jej vyslali do Afriky. Měl tam pátrat po zmizelém britském badateli Davidu Livingstoneovi.
- v roce 1871(v březnu) vyrazil Stanley ze Zanzibaru, ostrova na pobřeží dnešní Tanzanie, aby hledal Livingstonea.Cestou se Stanley zastavil v Egyptě, aby byl jako zpravodaj při otevření Suezského průplavu.
- v roce 1871 (v listopadu) ho našel v Ujijina břehu jezera Tanganika.
- v letech 1874-1877 cestoval na západ od jezera Tanganika podél řeky Lualaba.Ta se vlévá do Konga ( dnes řeka Zaire), po němž Stanley doplul až k moři.
- v letech 1879-1884 podnikl výpravu pro belgického krále Leopolda II. Ve středoafrické džungli založil Svobodný stát Kongo.
- v letech 1887-1889 se vypravil na poslední dobrodružství ve službách súdánského paši Emina.
- v roce 1872 odjel poprvé do jižní Afriky. Zde pracoval sedm let jako lékař v diamantových polích, aby získal prostředky k cestě do neznámého afrického vnitrozemí. Nehoda a nemoc mu však zabránily dosáhnout cíle. Přesto shromáždil na této cestě bohatý a v té době ojedinělý etnografický materiál.
- v roce 1883 se zúčastňuje i Holubova osmnáctiletá manželka. Dostal se daleko na sever od Zambezi, kde mu však roku 1886 ze spleti příčin zmařili další výzkum příslušníci domorodého kmene Mašukulumbů, kteří sházeli ze skály všechny jeho vědecké přístroje i cenné záznamy.
Ondřej Havelka a Michaela Lorencová:
- v letech 2004 a 2005 uskutečnili unikátní dva roky trvající nezávislou cestu stopem a pěšky přes celou Afriku.
- z bohatého dokumentačního materiálu zaměřeného na africká etnika vznikla kniha Nahá Afrika (Mladá Fronta,2006), web NaháAfrika.cz, řada fotografických výstav, reportáží a přednášek.
V dnešní době je populární projekt Africa Megaflyover, kdy pilot letadla přelétává nad Afrikou a zaznamenává fotografie.
Politika
Prehistorické období
V tomto období neměla Afrika žádné národní státy.Byli tu však kmeny lovců a sběračů. Okolo roku 3300 př. n .l vznikla říše Egypt, ta existovala až do roku 343 př. n. l.(Ostatní civilizace zahrnovali Etiopii, Núbijské království, království Sahelu a Velké Zimbabwe.) Ve 14. století přišli evropští cestovatelé.Vyjednávání s náčelníky kmenů umožnilo Evropanům zajmout a odvézt do světa miliony Afričanů. V 19. století evropské imperiální mocnosti obsadily africký kontinent a vytvořily kolonie.
Koloniální období
Kolonialismus měl destabilizační efekt na množství etnických skupin, což je stále cítit v Africké politice. Díky Evropskému vlivu, národní hranice států nejsou výsledkem dohod jak je tomu například na Arabském poloostrově, kde jsou hranice ovlivněny vojenským a obchodním vlivem. Evropské požadavky na stanovení hranic okolo jejích teritorií znamenaly rozdělení sousedících etnických skupin nebo násilné spojení tradičních nepřátel do jedné skupiny bez jakékoliv regulace násilí. Například řeka Kongo, i když vypadá jako přirozená hranice má skupiny, které sdílí jazyk, kulturu a jiné znaky a přitom žijí na obou stranách řeky. Rozdělení země mezi státy Belgie a Francie izolovalo tyto skupiny od sebe. Lidé, kteří žili na Sahaře nebo v Subsaharské Africe a obchodovali se vzdálenými regiony přes celý kontinent po mnoho století najednou překračovali „hranice“, které existovaly jen na evropských mapách.
Postkoloniální období
Po získání nezávislosti byly státy často omezovány nestabilitou, korupcí, násilím a autoritativními režimy. Převážná většina afrických národů jsou republiky, které mají nějakou formu prezidentského systému vlády. Jen pár národů v Africe bylo schopno vytvořit demokratickou vládu namísto série brutálních pučů a vojenských diktatur.
Mnoho postkoloniálních vůdců bylo velmi slabě vzdělaných a ignorovali záležitosti vlády. Velká nestabilita byla však většinou způsobena opomíjením etnických skupin a korupce členů vlády.
Mnoho lidí užívalo svoje pozice také na to, aby rozdmýchali etnické konflikty, které vznikly během dob kolonialismu. V 70. a 80. letech byla vojenská síla v mnoha státech považována jako jediný způsob, jak efektivně udržovat vládu a pořádek mezi národy v Africe.
Od 60. do 80. let proběhlo v Africe 70 pučů a 13 vražd představitelů nějakého státu.
Moderní Afrika
Většina západních států omezuje pomoc africkým národům, hlavně Spojené státy. Omezení jsou často kvůli kontrolování vlád těchto afrických národů. Výsledkem je, že se tyto národy snaží získat finanční pomoc jinými netradičními způsoby. Například Čína stále více finančně podporuje Afriku, aby si zajistila kontrakty na suroviny jako ropa, zlato a diamanty.
Ekonomika
Afrika je světově nejchudší obydlený kontinent : Zpráva o vývoji lidstva OSN z roku 2003 (monitoruje 175 zemí) uvádí, že pozice od 151 (Gambie) do 175 (Sierra Leone) jsou všechny obsazeny africkými státy.
Počátky ubohé ekonomické situace jsou spatřovány v kolonialismu a byly dále podpořeny korupcí a despotismem. Zatímco země jako Čína, nyní i Indie a také Latinská Amerika zaznamenaly rychlý rozvoj, Afrika zůstává pozadu v otázkách zahraničního obchodu, investic a růstu kapitálu. Tato chudoba má mnoho následku jako nízká životní úroveň, násilí a nestabilita - faktory dále prohlubující chudobu Afriky.
Největší ekonomický úspěch zaznamenaly Botswana a Jihoafrická republika, které se rozvinuly tak, že mají již vlastní kurz měny. To je částečně způsobeno v množství jejich přírodního bohatství v surovinách — jsou to hlavní producenti zlata a diamantů — a částečně díky dobře zavedenému právnímu systému. Jihoafrická republika má také přístup ke kapitálu, trhům a technologiím.
Nigérie leží na jednom z největších nalezišť ropy na světě a má největší populaci ze státu v Africe. V současné době má jednu z nejrychleji rostoucích ekonomik na světě. Je pravděpodobné, že rapidní vzestup ekonomiky státu a opatření proti korupci zařadí brzy Nigérii mezi „ekonomické tygry“.
Demografie
Obyvatelstvo Afriky jsou převážně černoši. Zimbabwe a Jihoafrická republika si udržují malé, ale významné menšiny bělochů a Asiatů. Státy v severní Africe mají arabské většiny.
Afrika je domovem celé škály různých náboženských skupin. Křesťanství a islám jsou výrazně zastoupeny v mnoha zemích, zatímco další země si udržují regionálně jedinečné kmenové zvyky a obyčeje.
Jazyky
Nejpřesnější odhady hovoří o přibližně tisíci jazycích na území Afriky. Hlavní rodiny jazyků jsou čtyři :
- Afroasijské jazyky je rodina asi 240 jazyků, kterými mluví asi 285 milionů lidí žijících na zemí Severní Afriky, Západní Afriky, Sahelu a Jihozápadní Asie.
- Nilosaharské jazyky je rodina obsahující více než sto jazyků, kterými mluví 30 milionů lidí. Hlavní oblasti těchto jazyků jsou: Čad, Súdán, Etiopie, Uganda, Keňa, a severní Tanzanie.
- Nigerokonžské jazyky je rodina pokrývající velkou část Subsaharské Afriky a je to pravděpodobně největší skupina různých jazyků na světě.
- Khoisanské jazyky obsahují asi 50 jazyků, kterými se mluví v Jižní Africe přibližně 120 000 lidmi. Mnoho těchto jazyků je ohroženo. Lidé z kmenů Khoi a San jsou považováni za původní obyvatele těchto částí Afriky.
Náboženství
Afričané vyznávají velké množství náboženství. Nejvíce rozšířeno je křesťanství a islám. Křesťanství vyznává nejvíce Afričanů (přibližně 40%) a něco méně než 40% ostatních obyvatel vyznává islám. Zbylých 20% Afričanů vyznává tradiční domorodá náboženství. Velmi malé procento obyvatel jsou Židé.
Státy
Všechny státy podle abecedy
Státy seskupené do regionálních celků
Jižní Afrika
- Hlavní článek: Jižní Afrika
- Angola
- Botswana
- Jihoafrická republika
- Lesotho
- Madagaskar
- Malawi
- Mauricius
- Mosambik
- Namibie
- Reunion
- Svazijsko
- Zambie
- Zimbabwe
Severní Afrika
- Hlavní článek: Severní Afrika
Střední Afrika
- Hlavní článek: Střední Afrika
Východní Afrika
- Hlavní článek: Východní Afrika
Západní Afrika
- Hlavní článek: Západní Afrika
