Polsko
ZEMĚPISNÁ POLOHA
Polsko se rozkládá ve středu evropského kontinentu v povodí dvou velkých řek: Wisly ( 1080 km) a Odry (850 km), mezi Baltským morem na severu a horským pásmem Sudet a Karpat na jihu. Jeho rozloha činí 312,7 tis. km2 , tj. 3% území Evropy.
Krajina Polska má nížinný charakter s průměrnou nadmořskou výškou 173 m. Nejvyšší polskou horou jsou Rysy 2.499 m. Více než 60 % plochy tvoří orná půda, 28 % lesy a necelých 2,7% povrchu zaujímá vodstvo.
Celková délka státních hranic je 3.582 km, z toho hranice po pevnině 3.054 km a s morem (podél Baltského more) - 528 km. Polsko hranicí se sedmi státy (Německem, Českou republikou, Slovenskou republikou, Ukrajinou, Běloruskem, Litvou a Ruskem), při čemž nejdelší hranice - 790 km ho oddělují od České republiky, naopak nejkratší (103 km) od Litvy.
Polsko se nachází na křižovatce hlavních evropských komunikačních tras, které vedou ze západní části kontinentu přes Polsko do Běloruska a Ukrajiny a dále pak do Číny a ze Skandinávie do jižní Evropy a na Blízký východ.
ROZLOHA: 312 683 km2
POČET OBYVATEL- 38 630 000ob. Leží při jižním pobřeží Baltského moře. Hraničí s Německem, na jihu s Českou republikou a Slovenskem, Běloruskem a Ukrajinou, Litvou a Kaliningradskou oblastí Ruské federace.
Většinu Polska tvoří krajina nížin, pahorkatin a plošin. Pobřeží Polska lemuje úzká Pobaltská nížina s lagunovými jezery, dunami(až 30m) a písčitými kosami. Jižně od pobřeží Baltu se rozprostírá mírně zvlněná Pomořanská jezerní plošina, na severovýchodě leží rozsáhlejší Mazurská jezerní plošina s největším polským jezerem (114 km2 = Sniardwy), všechna jezera jsou ledovcového původu. Dále na jih se táhnou široká, místy bažinatá praúdolí, která jsou součástí rozsáhlých nížin: Velkopolské a Slezké na západě a Mazovské na východě. Zaujímají 1/3 rozlohy země. Východně od Visly (nejdelší řeka – 1086 km) je plochá Lublinská pahorkatina, ve stření části země Malopolská vrchovina. Na nejzažším jihu Tatry, pásma České vysočiny a Karpat.
PODNEBÍ: Klima mezi mírným oceánským na západě a kontinentálním na východě. Na severozápadě se uplatňuje vliv moře se západními větry, což znamená, že léta jsou chladnější a zimy mírnější a deštivější. Jih a východ země má vnitrozemské klima s horkými a deštivými léty a mrazivými, suchými zimami.
PŘÍRODNÍ BOHATSTVÍ
Polsko má bohaté naleziště nerostných surovin. Patří k předním výrobcům a vývozcům na světě pokud se týče černého uhlí, síry, mědi a stříbra. Má rovněž značné zásoby cínu, olova, zemního plynu, soli a jiných nerostů.
Černé uhlí a další paliva
Využívání uhelných ložisek tvoří základ zásobování země energií a důležitý zdroj devizových příjmů. Polsko je největším výrobcem a vývozcem černého uhlí v Evropě (s výjimkou Ruska) a sedmým na světě, a též významným výrobcem hnědého uhlí.
Doložené geologické zásoby černého uhlí, oceňované na 65,0 mld tun, jsou umístěny především v Horním Slezsku a ve walbrišském a lubelském regionu. Naproti tomu hnědé uhlí, jehož doložené zásoby činí 14,4 mld tun, se těží v povrchových dolech ve střední a jihozápadní části země (Belchatów, Konin, Adamów, Turów). Objem dnešních zásob vystačí na těžbu černého uhlí min. na 200 let a hnědého uhlí na téměř 40 let. Značné zásoby a těžba uhlí zabezpečují Polsku vysoký stupen energetické soběstačnosti.
Doložené zásoby zemního plynu v Polsku činí 121,4 mld m3 , což odpovídá 33leté těžbě dle její současné úrovně. Využívání těchto zásob pokrývá cca 1/3 potřeb země na tento druh paliva.
Naproti tomu doložené zásoby a těžba ropy jsou dosti malé a téměř celé zpracování ropy se opírá o dovezenou surovinu. Geologické podmínky výskytu ložisek uhlovodíku jsou však výhodné, v souvislosti s tím se intenzivněji provádí průzkum naleziště ropy a plynu v Polsku za účasti západních firem. Jediným vývozcem plynu a hlavním dodavatelem ropy do Polska byl donedávna bývalý Sovětský svaz.
V poslední době došlo k diverzifikaci geografické struktury dovozu ropy. Předpokládá se napojení Polska na západoevropský systém plynovodu a zavedení nových směru dovozu zemního plynu, a to ze Severního more a též z Německa.
Kovy
Současné zásoby mědi v Polsku vystačí na 95 let při současné výši její těžby. Měď se těží v Dolním Slezsku z hloubky do 1200 m. Měděné rudy, které se vyskytují v Polsku, obsahují velké množství stříbra, co zvyšuje rentabilitu těžby. Těžba mědi v Polsku je poměrně mladá - její rozvoj se datuje od konce šedesátých let. Polsko je sedmým-osmým výrobcem na světě a prvním v Evropě (bez bývalého Sovětského svazu) těžené mědi a stříbra. Většina vytěžené mědi a stříbra je vyvážena na trhy zemí Evropské unie.
Ložiska rud zinku a olova se nacházejí v slezsko-krakovském regionu. Současná těžba umožňuje pokrýt vlastní potřeby a i menší vývoz zinku.
Chemické suroviny
Polsko patří k největším výrobcům na světě těžené síry a zaujímá druhé místo ve světovém vývozu této suroviny. Doložené zásoby domácí síry činí cca 500 mil. tun, což odpovídá 125leté těžbě. Tyto zásoby se nacházejí v jihovýchodní části Polska, v okolí Tarnobrzegu, Grzybowa a Lubaczowa a jejich těžba je prováděna především metodou podzemního tavení. Více než 70 % vytěžené síry je určeno na vývoz.
Největší polská města jsou...
ROSTLINSTVO a ZVĚŘ: Převládají smrkové a borové porosty, které si zachovaly původní pralesní ráz na hranicích s Běloruskem, kde vznikl Bělověžský národní park. Na tomto chráněném území žijí vedle los ů a bobrů poslední evropští zubři, kteří byli dříve běžnými obyvateli celého kontinentu. V Karpatech se vzácně vyskytuje medvěd, rys a vlk.
HOSPODÁŘSTVÍ: Skoro 1/2 území Polska zaujímá orná půda. Zemědělství zaměstnává 30% obyvatel a hlavními plodinami jsou brambory, obilniny a cukrová řepa. významná je produkce zeleniny, chmele, řepky a lnu. V živočišné výrobě dominuje chov vepřů a skotu, vysoké jsou i stavy koní. Důležitý je rybolov, významná je produkce medu. V lesích se těží dřevo na export.
Nerostné suroviny -Těžbou černého uhlí v Hornoslezké pánvi zaujímá 4.místo na světě, těžba rud mědi a (JV), rudy zinku, olova a stříbra a také sůl a zemní plyn. Naprostou většinu elektřiny zajišťují tepelné elektrárny na uhlí-Belchatów. V průmyslu klesá význam hutnictví železa i barevných kovů, roste produkce dopravních prostředků.Velmi rozsáhlá je těžká chemie a výroba cementu. Tradici má textilní a potravinářský průmysl.
DOPRAVA A SPOJE: železnice, rozsáhle využívané pro dopravu surovin i osob, jsou téměř z ½ elektrifikované. Silniční síť není příliš kvalitní, ale významná je námořní doprava s velkými přístavy Štětín, Gdaňsk a Gdyně. NEJVĚTŠÍ MĚSTA: hl. město Warszawa (1 675 000 obyvatel)
Lódž, Krakow, Wroclaw, Poznaň, Katovice
NEJVYŠŠÍ HORA: Rysy (Tatry)
ÚŘEDNÍ JAZYK: polština
NÁRODNOSTÍ SLOŽENÍ: Poláci 98,7%, Ukrajinci 0,6%, ostatní 0,7%
NÁBOŽENSKÁ PŘÍSLUŠNOST: Římští katolíci 95%
OBYVATELSTVO
Pokud se týče počtu obyvatel, Polsko s cca 39 mil. obyvatel zaujímá 29. místo na světě a 8. v Evropě. Předpokládá se, že v roce 2010 bude Polská republika mít kolem 40,3 mil. obyvatel. V produktivním věku je skoro 59% populace. 62% obyvatel bydlí v 860 městech. 51% populace tvoří ženy. Poláci jsou jeden z nejmladších národů Evropy, kde 60% lidí je ve věku pod 40 let.
Polské obyvatelstvo je prakticky národnostně jednolité (nejčetnější menšiny: Němci, Lemkové, Bělorusové, Ukrajinci a Židé).
STÁTNÍ ZŘÍZENÍ
V osmdesátých letech se Polsko stalo lídrem transformačních změn ve střední a východní Evropě. Návrat k systému parlamentní demokracie po období reálného socializmu započala jednání kulatého stolu (6.02.1989 - 5.04.1989), kterých se účastnili zástupci tehdejších vládnoucích politických sil a reprezentanti opozice. Výsledkem byly reformy zřízení a vypsání parlamentních voleb.
V důsledku změn ústavy z 7.dubna r.1989 byl ustanoven Úřad prezidenta Polské republiky a Senát. Následkem důležitých přeměn v oblasti společensko-politického zřízení bylo navrácení historického názvu státu: Rzeczypospolita Polska (Polská republika).
Orgány státu v oblasti zákonodárné moci jsou Sejm a Senát Polské republiky a v oblasti výkonné moci prezident Polské republiky a Rada ministrů.
V Sejmu zasedá 460 poslanců volených ve všeobecných volbách na 4leté období. Senát tvoří 100 senátorů volených na období kadence Sejmu. Orgány Sejmu jsou: Prezidium Sejmu, Konvent Senioru a sejmové komise. Prezidium tvoří: maršálek Sejmu a vicemaršálkové. Základní formou politické organizace poslanců v Sejmu jsou poslanecké kluby.
Nejvyšším představitelem polského státu pro vnitřní a mezinárodní vztahy je prezident Polské republiky volený na pětileté funkční období ve všeobecných volbách. Ve volbách, které se uskutečnily koncem r.1995, byl zvolen na pět let Aleksander Kwasniewski, dříve předseda Svazu demokratické levice. Dohlíží na dodržování Ústavy Polské republiky a nezávislosti jejího státního území a na dodržování mezinárodních dohod. Výkonným orgánem prezidenta je Kancelář prezidenta PR.
Rada ministrů (vláda) provádí vnitrní i zahraniční politiku státu a řídí celou státní administrativu. Radu ministru tvoří: předseda Rady ministrů (premiér), místopředsedové Rady ministrů a ministři. Radu ministrů jmenuje prezident PR a Sejm jí vyslovuje vótum důvěry.
HISTORIE
Polsko jako státní útvar existovalo již v 10. století. Rozkvět Polska spadá do 16. století. Posilování venkovské šlechty a vnitřní rozbroje ale během 17. století oslabily zemi, takže v letech 1772, 1793 a 1795 si Rusko, Prusko a Rakousko v trojím dělení rozdělily Polsko na základě vzájemné dohody. Polsko opět získalo nezávislost v roce 1918 po rozpadu Rakousko-Uherska a udrželo si ji i v následné válce se sovětským Ruskem. Během druhé světové války bylo Polsko okupováno Německem a Sovětským svazem. Po válce SSSR svůj původní zábor anektoval a Polsko bylo naopak rozšířeno o západní \"nová území\" až po novou hranici s Německem na Nise a Odře. V roce 1980 byly po vlně stávek vytvořeny nezávislé odbory Solidarita (Solidarnosc), které se postupně staly důležitou politickou silou a nakonec zvítězily v prvních postkomunistických volbách v roce 1990. Po pádu komunismu na konci 80. let Polsko přijalo šokovou terapii s cílem transformovat svoji ekonomiku. V roce 1999 se země stala členem Severoatlantické aliance (NATO) a je jednou z 10 zemí přistoupivších k Evropské unii v květnu 2004.
