Ledovec
Ledovec je nehomogenní přírodní těleso tvořené ledem, ledovce mají jazykovitý nebo bochníkovitý tvar. Ledovce jsou částí kryosféry a hydrosféry. Studiem ledovců se zabývá glaciologie a jistou částí také geokryologie.
Ledovce vznikají hromaděním sněhu, který se pod vlivem okolí mění na firn, z firnu na firnový led a z firnového ledu na led ledovcový. Proces přeměny sněhu ve firn je nazýván firnovatění. To je způsobeno především táním a znovu zamrzáním pod vlivem tlaku vyšších vrstev, ale dochází k němu i se změnami teploty. Tento zdánlivě jednoduchý proces tání a mrznutí se odborně nazývá regelace. Tato vlastnost činí z ledovce plastické těleso schopné vyplňovat a modelovat reliéf Země. Ledovce se vyskytují na všech kontinentech s výjimkou Austrálie.
Obsah |
Typy ledovců
Podle místa vzniku se rozlišují ledovce horské a kontinentální, což odpovídá jejich výskytu ve vyšších nadmořských výškách (extrazonalitě) a ve vyšších zeměpisných šířkách (zonalitě).
Pevninský ledovec
Pevninský ledovec (kontinentální, štítový, inlandsis) je typem mohutného ledovce velkých rozměrů, vznikající na relativně plochém terénu a tvořících velké klenby. V současnosti se pevninské ledovce nacházejí pouze v Antarktidě a v Grónsku, ale během pleistocénu pokrýval pevninský ledovec velkou část Evropy.
Horské ledovce
Horské ledovce lze dále dělit do několika typů: údolní ledovec, dendritický ledovec, karový ledovec, malaspinský (úpatní, piedmontní) ledovec, norský typ ledovce.
- karový ledovec vyplňuje vysoko položené deprese – kary, karové terasy (vyživovací oblasti) – na údolních svazích a schází mu typický ledovcový jazyk, jeho tvar je odvislý především od tvaru karu a šířka obvykle převládá nad délkou. Ledovce tohoto typu se vyskytují především v Pyrenejích a v Alpách. Karový ledovec je přechodovým typem ke sněžníku.
- svahový ledovec (visutý), podobně jako karový ledovec, vyplňuje deprese na údolních svazích, ale má alespoň krátký splaz, který zůstává zavěšen na svahu. Ledovce tohoto typu se vyskytují také především v Pyrenejích a v Alpách. Někteří geomorfologové chápou pod pojmem svahový ledovec ledovce, které vznikají v mělkých depresích nebo na strukturních stupních na příkrých svazích a které se vyvinuly ze sněžníku v nivačních depresích anebo nivačních lištách.
- údolní ledovec vyplňuje vyšší části horských údolí, má dobře vyvinutou vyživovací oblast i ledovcový jazyk. Tento typ ledovce je nazýván také jako alpský typ, podle svého hojného zastoupení v Alpách. Občas jsou z tohoto typu vyděleny údolní ledovce plazového typu, které jsou podobné údolním ledovcům alpského typu, nejsou však živeny ledovci vznikajícími v karech, nýbrž ledovcovými čapkami na rozvodích.
- dendritický ledovec má více vyživovacích oblastí po obou stranách údolí, z obou údolních svahů splývají ledovcové jazyky, jež se spojují s hlavním ledovcem, tento typ je zastoupen zvláště ve vysokých asijských pohořích. Příkladem dendritického ledovce je Fedčenkův ledovec o délce 77 km a šířce 2–5 km, na nějž se z údolních ledovců napojuje 34 krátkých ledovcových splazů. V Evropě se tomuto typu blíží Aletschský ledovec v Bernských Alpách.
- malaspinský typ (podhorský, úpatní, piedmontní) ledovce se nachází v oblastech silného vývoje dendritických ledovců, které často přestupují přes sedla a rozvodní hřbety do sousedních údolí (ledovcová transfluace), ledovce ze sousedních údolí se při výchozu z hor spojují v mohutný jednotný ledovcový krunýř, malaspinský typ ledovce je pojmenován podle typové lokality Malaspinský ledovec, která se nachází na Aljašce, jeho plocha je kolem 5000 km².
- norský typ (plošný, fjeldový, patagonský, skandinávský, horské ledovcové čapky) ledovce tvoří přechod k pevninským ledovcům v tom smyslu, že je charakteristický svým vznikem na plochých temenech a vrcholech, a náhorních plošinách, ledovce norského typu mají vypouklý profil, a stékajícími přes okraj splazy po úbočích – Folgefonn, Jostedalsbreen, Svart Isen.
- radiální ledovec je označení pro ledovec, který vzniká v místech, kde vlivem fyzickogeografických poměrů nejsou podmínky pro vznik ledovcové čapky a kde se od centrálního místa radiálně rozbíhají jednotlivé splazy.
- špicberský typ (svalbardský) ledovce má charakteristická mohutná firnoviště, která přestupují široká horská sedla a průsmyky, místy vystupují holé horské hory (nunataky) a hřebeny.
Stavba
Ledovce mají různý tvar, ale všechny ledovce mají akumulační oblast, ve které dochází ke hromadění sněhu, a ablační oblast, ve které dochází k odtávání ledovce. Obě oblasti jsou od sebe odděleny myšlenou čarou rovnováhy, nad níž dochází k akumulaci a pod niž dochází k ablaci. V některých oblastech, ve kterých nejsou podmínky pro odtávání (vyšší zeměpisné šířky), ledovce nezanikají táním, nýbrž jsou, například jako plovoucí ledovcové splazy, rozlámány do ker a odnášeny na širé moře do nižších šířek, kde postupně tají.
Místo, kde ledovec vzniká se odborně nazývá kar neboli česky ledovcový kotel, následně sestupuje ledovcovým údolím tzv. trogem až k místu, kde začíná odtávat, či se případně odlamovat (tzv. telení ledovců) do moře.
„Tvořivá“ síla ledovců
Výskyt ledovců je doprovázen mnoha geomorfologickými tvary. Na tvořivou činnost ledovce má zásadní vliv teplota samotného ledovcového tělesa, jeho podkladu a okolí jeho povrchu (vzduchu a ostatních ploch). Teplota má vliv na výskyt vody v kapalném stavu a „viskozitu“ báze ledovce, kapalná voda je prvořadým modelačním faktorem a tekutost báze ledovce má přímý vliv na jeho rychlost.
Při vzniku glaciálních tvarů se uplatňuje destruktivní i akumulační činnost ledovcového tělesa. Destruktivní činností se rozumí zpětná, boční a hloubková eroze, které narušují horniny ve svém nejbližším okolí. K účinnosti ledovcové eroze přispívají především spodní morény, které svou účinnost dokazují vznikem hlubokých i mělkých ledovcových rýh.
Erozní činnost ledovců
Ledovce jsou výrazným erozním činitelem, který vytváří charakteristické tvary reliéfu, na který přímo či nepřímo působil a který velmi snadno pomáhá identifikovat jeho působení. Velká tíha a tlak sestupující ledovcové masy vytváří typické ledovcové údolí tvaru U, které může ledovec vyhloubit až do několikaset metrové hloubky.
Rozlišujeme několik základních druhů ledovcové eroze:
- brázdění (exarace) – postupující ledovec před sebou tlačí úlomky, které pod velikým tlakem ryjí podložní horninu, čímž zahlubují ledovcové údolí stále hlouběji do reliéfu a případně ho rozšiřují, čímž vzniká typický tvar písmene U. Díky rozdílné tvrdosti hornin a bočních ledovců může vzniknout zvláštní druh visutého údolí.
- odlamování (detrakce) – změny teplot mají za následek roztávání a následné zamrzání vody pod ledovcem, ta se částečně vsakuje do horniny, kde při zmrznutí zvětšuje svůj objem, což má za následek roztrhávání horniny. Hornina je pak unášena spolu s ledovcem a následným ohlazováním vznikají souvky.
- ohlazování (abraze) a obrušování (deterze) – části unášené ledovcem se postupně třou o jiné části, což se na tělesu projevuje jako typické rýhování a zahlazování. Stupeň ohlazení je závislý na tvrdosti obou hornin.
Při boční erozi se uplatňují boční morény.
